úterý 10. června 2014

"Líný rodič", aneb jak být pohodovým rodičem

Knihu Líný rodič od Toma Hodgkinsona jsem dostala od kamarádky ještě v době, kdy jsem byla těhotná. Ačkoliv ne se vším se tam ztotožňují, plno doporučení z této knihy je skvělých. Dnešní článek tak bude trochu delší, ale mně se opravdu nechce vynechat něco důležitého :-) 




O co vlastně jde? Tom navrhuje, že máme své děti "nechat na pokoji". Ovšem ne zároveň zanedbávat. (Asi dost podobná myšlenky je i v knize A dost! od  Pamely  Druckerman - vymezit hranice, ale co se děje uvnitř, to už je na dítěti.)

Když to vezmeme popořadě, tak níže posílám přehled kapitol, které jsou dle mého hlediska nejzajímavější / nejpřínosnější. Kniha má celkem 19 kapitol. Čísluji jednotlivé odstavce tak, jak jsou popsány v jednotlivých kapitolách. Pokud nějaké číslo chybí, tak mě ta kapitola až tak nezaujala (nebo mi přišlo, že má podobné myšlenky jako nějaká kapitola předtím).

1. Dětská pracovní síla - nejvíce mi tato myšlenka utkvěla v souvislosti s úklidem / vařením / apod. Myslím, že naše máme totiž tuto myšlenku vcelku dost uznávala :-)   Praktikovala jsem to tak, že když má princezna dohrála s jednou krabicí hraček (jednou ukážu, jak hračky skladujeme :-), tak pak jsme všechno uklidily spolu a teprv potom vytáhly další krabici (resp. od cca roku a půl si ji tahá sama :-)   Dneska dokáže z jakéhokoliv šuplíku / skříně všechno vyndat, a pak to i uklidit! (Nejen své hračky, ale i věci v kuchyni, v koupelně a v pracovně... s oblečením by ji to asi tak dobře nešlo :-)   A také chodí odnášet odpadky do koše. To přímo miluje :-) 

2. Konec kňourání - aneb naučme se říkat "ne". Když dítě kňourá (a dle vás k tomu nemá dostatečný důvod, a je to pravda), tak prostě řekněte "ne". Takže třeba když princezna občas nechtěla sníst svůj oběd, tak nedostala nic. Za hodinu jsme proces s tím samým jídlem opakovaly. Musím říct, že tohle se nám stalo asi 3x. Pak již pochopila, že to nemá cenu a prostě sní to, co ji dám. Důležité je být důslední (a upřímně - to je to, co hodně z nás opravdu neumí, a to i ve vztahu sám k sobě). 

3. Nehledejte dokonalost - asi nejlepší myšlenka celé kapitoly je: "A tak je na každé matce, aby si vytvořila svůj vlastní, na míru šitý způsob mateřství. ... Vytvořte si svůj vlastní mýtus a stůjte si za ním."  A pak se mi líbí ještě dvě, i když nejsou autora, ale Johna Locke: "Buďte na děti přísní, jen když jsou malé, a jak rostou a dospívají, dopřávejte jim víc požitků a volnosti.", "Hubujte děti v soukromí a chvalte na veřejnosti."   Zvlášť tu druhou myšlenku by si hodně z nás mělo uvědomit nejen ve vztahu k dětem, ale i k některým dospělým (třeba partneři). 

4. Příroda - což autor bere jako levnou záležitost, jak trávit volný čas. Ideálně bez signálu :-) Tohle je něco, s čím souhlasím pouze částečně. Ráda říkám, že jsem "městské dítě". Já město miluji. V přírodě (a bez signálu) vydržím jen nějakou dobu, pak se těším do města.

V této kapitole autor také říká, že se máme vzdát nákladných dovolených a cestovat po vlastní zemi a převážně kempovat. Když to někoho baví... :-) Já dovolené do cizích zemí miluji (i když nemusí být nutně nákladné) a těch se vzdát nehodlám (a to ani s dítětem... princezna již procestovala část Evropy (v autě) a proletěla se na Kanáry)

Co mě ale v této souvislosti napadá je jiná myšlenka, a to z knihy A dost! (zmíněné výše) - autorka tam popisovala, jak na hřiště s sebou vždy tahala spoustu hraček. A pak viděla maminku, která přišla pouze s dítětem, dekou a míčem. A to dítě se na půl hodiny(!!!) zabavilo tím, že si prohlíželo trávu. To se mi strašně líbilo. Takže když někam chodíme nebo jezdíme, bereme s sebou minimum hraček a ono to funguje! (ovšem kyblíček a lopatička k moři je povinnost, pokud chci udržet dítě na pláži a ne ve vodě :-) 

5. Hodně přátel - s tím se nedá nesouhlasit. Podle mě se to nedá aplikovat přesně tak, jak píše autor (řekněte mi, kdo DNES v Praze jen tak pustí dítě ven a bude sedět v klidu doma). Ovšem můžeme jít všichni i s dalšími kamarády (děti jsou spolu, my jsme spolu, všem je dobře). Princezna se účastní téměř všech mých akcí (pokud se zrovna nejedná o bary :-)  

6. Pryč se školou - základní myšlenkou je, že dnešní školy děti nepřipraví k životu, možná i nic nenaučí, atd. (uznává ovšem např. komunitní školy nebo domácí učitelé). K tomu se nebudu vyjadřovat, toto téma nemám úplně rozmýšlené (a ještě mám nějaký čas, abych si to více promyslela). Jen pozor - nechodit do školy neznamená se izolovat od okolního světa. Je pořád hodně dalších způsobu, jak být v kontaktu s ostatními dětmi. 

7. Mýtus hraček - my jsme měly se sestrou tunu hraček. Pravidelně táta odvážel hračky do dětských domovů, aby uvolnil místo dalším hračkám. A já jsem si myslela - takové množství teda doma určitě mít nebudu! Omyl. I když je nekupujete, nosí vám je ostatní.  Já jsem princezně koupila dohromady asi 5 hraček  (a to včetně Lega)... a můj manžel jednu :-)   A přitom jich máme plno! Na to mám jedinou radu - před dalším svátkem / narozeniny / Vánoci apod. připravte seznam, co by vašemu dítěti mohli dát ostatní. Já vím, že to není úplně hezké diktovat, co mají přinést a co ne, ale věřte mi, je to lepší než když pak jejich dary vyhazujete nebo (raději) posíláte dál (k prvním narozeninám to byl hrací stoleček a houpací a skákací koník, k Vánocům to byla kuchyňka a odstrkovadlo; btw - do kuchyňky nedoporučuju dokupovat žádné nádobí - princezna chodí a stejně mi krade moje :-)

Mimochodem, nedávno jsem zašla do hračkářství. Už nikdy víc! :-) Já být dítě, tak chci každou druhou hračku! Takže zastávám názor, že je lepší neprovokovat a prostě do takových míst nechodit :-) 

11. Konec aktivitám - opět něco, k čemu se úplně nechci vyjadřovat (a nevím, zda s tím souhlasím). Jako malé jsme se sestrou měly spoustu aktivit (myšleno organizovaných aktivit). Nezdá se mi, že by zrovna nám to nějak ublížilo (že bychom si později nemohly vymyslet vlastní zábavu nebo se nudily, když kroužek odpadl - díky bohu! měly jsme toho v plánu tolik, že jsme se nenudily nikdy!)  Asi je rozdíl, jestli si o kroužek řekne samo dítě anebo ho k tomu donutí rodiče... Zkrátka, tohle je něco, co si ještě mám čas rozmyslet :-) 

12. Žádné výlety za zábavou, žádné dovolené - odpočinek doma. A opět další bod, se kterým nesouhlasím, jak jsem už naznačila v bodě 4 Příroda. Za prvé - minimálně v Evropě se dá najít spoustu akcí, za které téměř nic neutratíte (ok, cesta... ale pak už žádné vstupné, žádné povinné (jen dobrovolné) výdaje, atd.)  Pokud dokážete vše v klidu zorganizovat (a vzít s sebou minimum věcí!), jste za vodou. Občas je úžasné zůstat doma a vůbec nikam nejet, ale podle mě se to musí střídat s něčím jiným (a tím nemyslím pouze posezení s přáteli, ale vyloženě organizované akce). Za podmínky, že to umíte zorganizovat v klidu a berete vše s přehledem! 

13. Společné stolování - tato kapitola řeší mimo jiné to, co jsem již naznačila v bodě 2 - Konec kňourání. Když dítě něco nechce jíst. U nás prostě nedostalo nic jiného a muselo od stolu. Stejně tak nás vychovávali se sestrou naše rodiče. Již jako malé jsme to nebraly tak, že nám chtějí ublížit, ale prostě tak, že to jsou pravidla (ačkoliv nenápadnému vylívání polívky do záchodu jsme se občas neubránily). Můj táta říká - když na to nemáš chuť, nemáš hlad; tak ještě počkáme. 

A musím se podělit o něco, co mí říkala nedávno známá - že doma vaří tři jídla - pro sebe (saláty), pro přítele (který má rád něco na způsob eintopf) a pro dceru (která chce všechno zvlášť). Jen jsem koukala. Můj manžel se naučil jíst saláty (a nikdy předtím je nejedl). Měl na výběr - salát nebo ať si vaří sám (dělám saláty tak, aby se člověk z nich najedl - včetně masa nebo sýru, a k tomu ještě pečivo třeba s lučinou). Dnes si kolikrát (zvlášť v dnešních vedrech) dá radši salát než typické české jídlo, na který byl zvyklý z domova. A to samozřejmě platí i o dítěti :-) Když např. salát, tak pro všechny. 

A abych nezapomněla - jíme příbory. Naše princezna používá od roku a půl vlastní vidličku (což je možná i pozdě, nevím - ale od roku a půl jsem získala pocit, že se do pusy opravdu trefí a sama se v pohodě nají). Od té doby jíme každý sám (pokud se zrovna nejedná o polévku nebo rýži - to ji samozřejmě ještě krmím (teď jí jsou rok a 9 měsíců). 

16. Přestaňte naříkat a říkejte ano - zní to tak trochu v rozporu s tím předtím :-) Ale zde je vysvětlení: "Líný rodič musí sladit dohromady dva na první pohled odlišné přístupy - přístup lenosti a přístup říkání "ano". Nechte své dítě, ať k vám přijde, a když je u vás, buďte tu pro něj, snažte se je neodbýt. Tak budete mít spoustu času věnovat se své aktivitě, ať už je to cokoliv, a vaše dítě si bude zvykat na soběstačnost stejně jako na pocit, že je milováno, od samého začátku." Pokud se má princezna chce pomazlit, tak se s ní mazlím.  A je mi jedno, že nějaký e-mail pošlu o něco později, nebo že se mi trochu připálí večeře (manžel je zvyklý). Tohle období opravdu netrvá až tak dlouho, tak si ho užijte :-) Na mazlení má být čas vždycky

17. Učte se žít od svých dětí - nebo-li, žijte přítomností, buďte pošetilí, hrajte hry, ať vás práce baví, atd. Děti nás mění. A je pouze na nás, kterým směrem (jestli do většího pohodáře anebo do extrémní megery). 

A ještě jedna myšlenka z úvodu knihy, která se mi strašně líbí - "Megakorporace vás nepotřebují, vaše děti však ano."

Máte ještě nějaké tipy podobné výše uvedeným z knihy? :-) 

S.



5 komentářů:

  1. no s tym jedlom absolutne nesuhlasim. kazdy ma predsa nejake jedla, ktore nema rad. ani, tebe by sa nepacilo, keby ti niekto urcoval ze dane jedlo musis zjest, kedy ho musis zjest a kolko ho musis zjest. mne napriklad odmlalicka nechuti mlieko. a to do takej miery, ze len citim vonu a natahuje ma na vracanie - cely zivot, nikdy sa to nezmenilo. a veru som si v detstve "uzila" svoje ked ma rodicia nutili sediet nad jedlom aj tri hodiny kym pochopili, ze to skratka jest nebudem. a este horsie som zazivala v skolke kde boli rpesvedceni, ze mliecne polievky a mlieko so supkou je nieco uzasne. a tak isto spenat. takyto pristup - ze zjest treba to co sa pred dieta predlozi iba vychovava ludi, ktorym je jedno co to je jedlo obsahuje, ci je plne chemie, ecok, ci je plne tuku atd... takyto ludia maju problem odmietnut jedlo na navsteve aj v pripade ze je pokazene. vyberavost v jedle je pozitivna vlastost! (samozrejme tym nemyslim ked by deti chceli namiesto obeda cokoladu)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Diky za nazor :-)
      Ano, mam jidla, ktera mam radsi a ktera mene. Take vim, co je to hlad a ze pak snim i to, co rada nemam. Uznavam nazor, ze tahle "vybiravost" neni neco, co napadne dite samo, ale co odkouka od dospelych kolem. Nedavam diteti blafy (ecka / tuky / chemii / apod.). Samozrejme je neco jineho, pokud se diteti po nejakem jidle delat spatne (nejsem blazen), ale to neni nas pripad.
      Chapu, ze s Tvoji zkusenosti Te tento muj nazor rozcilil, ale mne se zkratka vyplatil a nehodlam ho menit. Pokud dovolis svemu diteti si rikat, co bude a co ne (i kdyby to melo byt, ze chce vymenit mrkev za brambory), je to Tvoje volba :-)
      S.

      Vymazat
  2. a skola...ano, neuci sa tam vela veci pre prakticky zivot. avsak... ono je dobre pre deti sa naucit, ze v zivote budu musiet robit kopec nezmyselnych veci preto aby sa uzivili, je pre nich dobre ked sa naucia zit v kolektive, ze hracky musia sem tam pozicat, ze sem tam sa vyskytuje nejaky hlupak, ktory im bude robit zle, naucia sa pravidlam - teraz je hodina, teraz prestavka...teraz musis byt ticho atd

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Souhlasim (castecne), na druhou stranu jsem zrovna ted o vikendu k tomu slysela trochu jiny nazor, a opravdu me zaujal. Proto rikam, ze ackoliv jsem predtim mela jasno, jestli ano nebo ne, tak ted jasno nemam, a proto se k tomu nevyjadruju :-)
      S.

      Vymazat
  3. Moc pěkný článek. Zrovna mám doma tříměsíčního chlapáka a moc ráda si rozšiřuji obzory, abych si mohla vybrat tu správnou cestu. Děkuji za typy:)

    OdpovědětVymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...