středa 21. ledna 2015

Jak si nenechat zkazit náladu


Tak dlouho jsem přemýšlela, jak přeložit větu "The elegant art of not giving a shit" až jsem použila název knihy s podobným tématem. 

Vše začalo tím, že jsem narazila na článek s výše uvedeným názvem (zde). A strašně se mi líbil. Pravděpodobně jsem dokonce asi zkoušela něco obdobného provozovat i předtím, ale jak se píše v článku, aby člověk dosáhl dokonalosti, chce to praxi a praxi. Pokud každou nepříjemnost pořád a dokola přehráváte v hlavě, tak to asi těžko přestanete dělat ze dne na den. Ale můžete se zlepšovat. Já jsem zvolila taktiku, že pokud mě někdo naštve, tak si zanadávám, pěkně nahlas, a pak si "zakážu" na to myslet. Pokaždé, když se vrátím myšlenkami k této události, tak vědomě převedu pozornost jinam. Občas je pravda, že je zapotřebí reagovat, pak buď reaguji ihned, anebo si dám čas na rozmýšlenou (ovšem v klidu) a reaguji následující den (milionkrát se mi to vyplatilo, člověku se rozleží v hlavě ledacos). 

No a když jsem byla před nějakou dobou v Levných knihách (zmiňovala jsem se o tom zde), tak jednou z pořízených knih byla "Jak si nenechat zkazit náladu anebo pravidlo popelářského vozu". A přišlo mi, že by mohla ten článek trochu rozvést. 







Pravda, rozvedla. Ovšem až moc americkým způsobem. Nečetlo se mi to úplně dobře, a proto knihu úplně nedoporučuji. 

Víceméně všechno se točí kolem Protiodpadkového závazku (viz níže). 



Jako s tím "Jen se usměji" a "Zamávám" souhlasím (prostě protože to naštvané lidi ještě víc nase*e než vztyčenej prostředníček), ale popřát mu vše dobré teda nedokážu, co je moc, to je moc :-)  Ale třeba někomu to sedne a bude s tím souhlasit :-) 

Z celé knihy mě oslovilo jen 5 odstavců. A ty jsou níže: 


 

Proč si to sakra většina z nás neuvědomuje? Proč se s někým rozhádáme a myslíme si, že máme plno času to napravit? A co když ta osoba odejde, práskne dveřmi a už se nikdy nevrátí? 

Můj táta mi kdysi řekl, že jednou odcházel z domů a jeho tatínek mu chtěl něco říct. Táta spěchal, a tak prostě řekl, že mu to poví, až se vrátí domů. Tušíte správně, táta už nikdy nezjistil, co mu chtěl děda říct. Když přišel domů, už bylo pozdě. 

Článek končí jinak než začal. Schválně - ono je zapotřebí najít balanc, kdy je vám něco totálně ukradené a naopak tenhle "nezájem" vás to může mrzet do konce života. A to, kde ten balanc je, je pouze na vás.

S.


Žádné komentáře:

Okomentovat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...