pondělí 30. listopadu 2015

Dojem luxusu - seznam požadavků

Je zajímavé, jak někteří lidé vytvořit krásný "dojem luxusu". 

Poprvé mě na tu myšlenku navedl táta.  Táta oblečení má rád a opravdu se s ním vyhraje (i přesto, že je to chlap a teď už i dědeček k tomu). Jednou byl přes oběd v pizzerii a podařilo se mu pocákat oblečení nějakou omáčkou. Tak se zvedl, odešel, a za 15 minut se vrátil v novém tričku. Tak se ho známí ptali, jestli s sebou vždy nosí náhradní oblečení. A táta: "Ne, ale všiml jsem si, že naproti prodávají oblečení Vietnamci, tak než abych chodil ve špinavém, koupil jsme si tričko." Nikdo nemohl uvěřit, že by můj táta na sebe vzal něco z tržnice. Protože on má ten "cejch", že nosí jen to "nej" oblečení. 



Designed by Freepic.com

středa 25. listopadu 2015

Dárky na svátky nebo po celý rok?

Kdyby bylo po mém, tak neexistují žádné tradice dárků na narozeniny nebo Vánoce (nevztahuje se na děti!). 

Já to tak nemám ráda, to nucené vymýšlení...

Tak začnu u sebe. Jsem v některých oblastech docela spontánní. To znamená, že když se konečně rozhodnu, že nějakou věc chci, tak ji chci poměrně v krátké době. A pokud zrovna nemám narozeniny nebo nejsou Vánoce, tak si to jednoduše koupím sama. Což pak znamená, že nemám, co si přát k narozeninám.. nebo Vánocům. Což vede k dalšímu problému - a to nevhodných dárků. 

Většinou mám velmi specifické představy toho, co chci. Stačí špatná barva (jiný odstín!) nebo jiný rok výroby... a je zle! :-) (Seznam toho, co nemám ráda je například zde.)  A když zrovna nic nepotřebuji (ano, doopravdy, proto si nedělám wish listy), tak se mi opravdu nechce vymýšlet, co bych tak asi potřebovat mohla. 

A teď naopak. V průběhu roku objevím něco, co by se někomu z rodiny mohlo líbit. Koupím, a teď se MUSÍ čekat. Takže: 

a) osoba si v mezidobí může stejný dárek koupit (žiju věčně v představě, že jsem té osobě koupila něco, po čem děsně už dlouho touží, a tudíž si to velmi brzo sama koupí)

b) zapomenu, kam jsem příslušný dárek schovala

c) zapomenu, že jsem vůbec nějaký dárek koupila 

Určitě je spousta dalších rizik, jen mě teď nenapadají. 

Řešením je se ptát, co by příslušná osoba chtěla. Jenže - když já to nemám ráda, tak jaksi mám trochu odpor i k těm otázkám, co sama nerada dostávám. 

V poslední době to v rámci rodiny řešíme tak, že si dáváme dary, co potřebuje celá rodina. Třeba... sušička :-)   nebo sauna :-)  nebo... nějaká dovolená, dejme tomu. 

A v průběhu roku si prostě dáváme to, co nám udělá radost :-)

Jak to máte vy? 

S.

neděle 22. listopadu 2015

A proč jsme se vlastně přestali/y bavit?

Tohle je téma, nad kterým jsem se už několikrát pozastavila, protože život přináší různé situace.. Tenhle rok jsem s jedním člověkem skoro přestala komunikovat, ke druhému jsem se "vrátila".. A ulevilo se mi. A proč?

Ať si kdokoliv namlouvá co chce, tak i velmi dobří kamarádi se někdy přestanou bavit, protože prostě život každého se odvíjí jinak a člověk jde jinou cestou, takže rozhovor pak probíhá jen na úrovni "Jak se máš?" "Pořád stejně.." a dále si již nemáte co říct, protože víte, že ať tomu jedinci budete vyprávět cokoliv, tak vás v podstatě nepochopí, protože žije v "jiném světě", vaše problémy/radosti nikdy nezažil a vlastně vás ani moc nechápe... A mně tento styl kamarádství moc nevyhovuje..nechci se přemáhat někoho kontaktovat, když pak vlastně ani pořádně nevím, co si s tím člověkem říct.. Spousta rozhovorů proběhne čistě ze slušnosti, "ozval jsem se" - mise splněna...  Nějakou dobu mě to opravdu zatěžovalo.. Až ten člověk mi řekl, že vlastně ani moc nechápe, co se mezi námi stalo, proč jsme přestali komunikovat (s upřímným údivem)? A já jsem vysvětlila, že prostě žijeme až moc odlišně..a ačkoliv je to smutné, tak si v podstatě nemáme co říct.. Smutné je také to, kdy to ta protější strana uzná, že je to pravda.. Na druhou stranu člověk pocítí úlevu, že se nemusí "přetvařovat"..prostě někdy to nevyjde..

Jenže se stává i naprostý opak... Kontaktovala jsem jednu kamarádku, se kterou jsem se kdysi bavila opravdu hodně..trávily jsme spolu dost času..a pak jsme se prostě bavit přestaly. Jenže když jsem o tom dlouho a usilovně přemýšlela, tak jsem vlastně nepřišla na důvod, proč jsme se přestaly bavit.. :D A když jsem se jí ozvala, tak nebudu přehánět když řeknu, že jeji radost byla fakt velká. Bylo to shledání po letech a po několikahodinovém kecání jsme zjistily, že si máme dost co říct, umíme si poradit a podpořit. A když jsme se bavily o tom, proč jsme se vlastně přestaly bavit, tak ani ona nevěděla :D... 

Přátelství, zvlášť, pokud jsou opravdová, si člověk musí doopravdy vážit. Jenže někdy to prostě nevyjde a ačkoliv je třeba těžké si to přiznat, vztah vás začne spíš zatěžovat a skomírá..připadáte si uvězněni a říkáte si, proč se vlastně nechcete kamarádce/kamarádovi ozvat.. po další "povinné" schůzce jste spíš přešlí než plní radosti.. má to cenu...?

Btw, to jsou přesně ti "přátelé", o kterých jsem pak třeba musela přemýšlet, když jsem dělala seznam hostů na svatbu - nechci je tam, ale je neslušné je nepozvat... 

Zažili jste někdy něco podobného? Jak jste to vyřešili? 

A.


neděle 8. listopadu 2015

Rozhodovací paralýza, aneb proč je lepší méně než více (neplatí na všechno!)

Znáte ten pocit, kdy vkročíte do úžasného obchůdku plného náááádherných šatů nebo bot nebo kabelek?  Strávíte tam hóóódně hodin a ve finále si nic neodnesete? A pokud ano, tak se nekonečně dlouho trápíte tím, jestli to byla správná volba?   Tak to asi víte, co je rozhodovací paralýza :-) 



zdroj: www.pixelmepink.com

sobota 7. listopadu 2015

Můj další nákup z Icelandu ;)

A zase jsme s manželem zavítali do Icelandu. Tentokrát jsem vyhlížena mraženou hotovku od Weight Watchers, kterou jsem moc chtěla ochutnat od doby, co jsem byla v Anglii. Jsem trošku trubka, vyhodila jsem účtenku, ale budu se snažit si na ceny vzpomenout ;)

Mimochodem, byla jsem v prodejně v Malešicích a v prodejně na Luka, tak už to dokážu porovnat. V Malešicích je prodejna určitě menší a spíš tam má opravdu sortiment Icelandu. Což na Luka mi to trošku víc připomínalo klasicky obchod, jsou tam prostě potraviny, které nejsou "icelandovský" :D. Takže ve výsledku, jestli chcete fakt to zboží "Iceland", tak je jedno kam půjdete, výběr je stejný. 

úterý 3. listopadu 2015

Plány, plány, plány

Poměrně často si říkám, že jsem dlouho nic nenapsala.

Když si pročítám jiné blogy, tak si říkám - něco podobného bych taktéž mohla napsat; tady si to myslím jinak, to bych mohla zmínit, tohle DIY je úžasné, já vlastně měla něco podobného, to bych mohla rozepsat...   Nebo jedu metrem a napadá mě milion témat. A pak dočtu blogy / vystoupím na své stanici a jdu dělat cokoliv jiného než psát článek :-) 

Třeba o této knížce jsem chtěla napsat od května
Ale jinak v plánu mám napsat například:

- DIY povlak na polštář - vymýšlený mnou, ušitý milovanou babičkou :-) Aneb, jak využít věci, co nikdo nechce ani na votočvohozu :-) (neboli vinted)

- Nápady na DIY dárky (Vánoce se blíží!)

- Dovolená na Mauriciu - aneb v zimě za teplem  (ne, letos se bohužel nechystám, to jen vzpomínky na dovolenou :-) 

- Několik tipů, jak si zvýšit sebevědomí / působit sebevědoměji (nevím, kolik těch tipů dám dohromady :-) 

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...