pondělí 6. února 2017

Stres? Důvěra? A já, blbka, zase naletěla...

Když jednou k mámě přijela kamarádka, které se ze stresu paralyzovala jedna strana obličeje, docela mě to vyděsilo. Sice už po týdnu měla viditelné zlepšení - dělala různé cviky a ještě navíc jezdila na injekce, tak prostě to ve vás tak nějak zůstane, že stát se může cokoliv..

Ale prostě si to nepředstavujete u sebe... Jsem hodně stresující se člověk.. Už více odborníků mi řeklo, že si na sebe beru i stres jiných, který se vlastně mě tolik netýká, ale mám obavy o někoho jiného.. Pracuju s lidmi, což je samo o sobě hrozně stresující.. český národ totiž moc chválit neumí..ale jak někoho seřvat, tak to jde samo.. Do dnes si pamatuju, jak mě jednou seřval klient, protože jeho manželce z ničeho nic hráblo a on na mě řval, kdo si jako myslím, že jsem, co jsem jako vůbec v životě dokázala a jak on je pán ředitel xy mezinárodní společnosti (asi zeměkoule..) a že mě naprosto jednoduše nechá vyhodit.. Jasně, věděla jsem, že mě nevyhodí (protože na to mám dost rozumné zaměstnavatelé), věděla jsem, že je to prvotřídní debil, ale i přesto jsem se asi půl hodiny klepala v kanceláři.. protože prostě nečekáte, že na vás naprosto cizí člověk bude takhle řvát. Od té doby si to ale už tolik k srdci snažím nebrat..


A tentokrát jsem se vystresovala naprosto maximálně. Tahanice o peníze s člověkem, kterého vidím každý pracovní den, který mi každý den lže, ze kterého jsem už vyschízovaná a nevím, co si o něm vlastně mám myslet.. Zablokovala se mi krční páteř. Nejdříve "odumřela" pravá strana, pak přišla na řadu i levá. Bolel mě každý pohyb, každé otočení hlavou, každé naklonění. Tak dva-tři dny jsem se skoro nevyspala, protože každá změna polohy znamenala naprosto šílenou bolest. Byla jsem maximálně rozlámaná, do toho jsem začala mít jisté ženské problémy, což nepomohlo celkovému stavu (když už se něco sere kazí, tak pořádně) Problémy jsem ze začátku stresu nepřepisovala, nějak mě to nenapadlo, pořád jsem si snažila namluvit, že jsem určitě nějak špatně ležela atd., ale takhle zatuhlá jsem fakt nikdy nebyla, takže jsem tak nějak tušila, že to asi nebude jen přeležením, ale víte jak, prostě chcete věřit.. Šla k homeopatovi, který je i fyzioterapeut, a ten byl docela zděšený..uvolnil mi páteř, promasíroval potřebné body na rukou - tam nastala taková bolest, že mi do oči nevědomky vstoupily slzy bolesti. Samozřejmě, pak mi to nějak to všechno došlo.. Dva pracovní týdny jsem byla vystavena naprosto šílenému napětí..do práce se mi nechtělo, pokaždé, když jsem se měla na ty peníze jen zeptat, se ve mně všechno svíralo, bylo mi vysloveně špatně :(

Celý případ se nakonec vyřešil, peníze jsem dostala. Ale ten člověk u mě skončil, ačkoliv jsem ho kdysi měla ráda a dokonce asi i nějakým způsobem považovala za kamaráda. Nesčetněkrát jsem mu pomohla, vytáhla z průšvihu nebo třeba kryla.. A nejvíce je mi právě líto toho, že jsem se zklamala v další osobě.. Nyní máme mezi sebou čistě pracovní vztah, pokud je něco potřeba, tak mu to řeknu/vyslechnu ho, ale tím to hasne.

A víte, co je na tom hrozně smutný? To, že manžel mi tak nějak říká, abych víc věřila lidem, protože ví, že jsem děsně nedůvěřivá (protože prostě už mě zklamalo tolik lidi, že jen těžko chcete někomu věřit) .. a pak se stane zase toto... tak to teď zase předhazuju manželovi jako příklad toho, co se stane, když někomu věřím, v něčem ho podporuju.. Já vím, všechno chápu a rozhodně neházím všechny do jednoho pytle, ale prostě někomu důvěřovat je pro mě čím dál těžší..

Jak to máte vy? 

A.

6 komentářů:

  1. ja ťa teda úplne chápem :) tiež som nedôverčivá k ľudom, a trvá veľmi dlho, kým si niekoho pustím do svojej "bubliny" :) ale tak niekedy to nie je na škodu a presne ako vravíš, nedoplatíš potom na to v niektorých situáciach..a stresujem sa tiež pre hocijakú hlúposť, ale snažím sa to pomaličky meniť :) držím ti palce :)
    MakeUpByVeo

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. máš pravdu, někdy to opravdu není na škodu.. už kolikrát se mi to vyplatilo.. prostě opatrnosti nikdy není dost..

      Vymazat
  2. Je hrozně jednoduché říkat nestresuj se, důvěřuj...,ale když má člověk tolik negativních zkušeností, jde to těžko.
    Narozeninová giveaway

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. přesně tak! já bych jako ráda více věřila, ale prostě už mi to nedá..

      Vymazat
  3. Já mám docela problém věřit lidem, mám pár lidí, kterým fakt věřím a řekla bych jim cokoliv, ale vybudovat si k nim důvěru trvalo několik let.. Už tolikrát jsem byla zklamaná, že mi jdnoduše nejde jen tak někomu věřit.
    Takže úplně chápu, že nějak podobně to máš i ty.. A moc mě mrzí, že se ti něco takového teď stalo a doufám, že budeš v pořádku a příště už se nic takového nestane :)

    Another Dominika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. díky moc ;) taky doufám.. už jsem poučena.. ale ono je fakt, že nikdy nevíš, co ti život připraví..

      Vymazat

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...