neděle 14. května 2017

3x přečteno - Můj poslední výdech, Ze života blbky a Kolibřík

Mám strašně dlouhý seznam knížek, které si chci přečíst. Jakože opravdu. Jenže bych potřebovala taky strašně moc času, abych stíhala všechno, co chci. Já jsem pořád papírový čtenář. Ano, mám knížky stažené v tabletu, v telefonu a mám i papírové knížky, ty obvykle z knihovny. Pokud je knížka fakt tlustá, tak se ji snažím číst doma, protože se mi prostě nechce tu knížku tahat...nebo mám prostě tu samou knížku v papírově podobě a i staženou v telefonu, pak ji mám přečtenou mnohem rychleji, protože čtu prostě pokaždé, když mám chvilku.. a telefon mám u sebe pořád. Stejný jazyk není nutnost. Můžu mít rozečtenou papírovou knížku doma v češtině a v telefonu ji mám jenom v angličtině. Alespoň se procvičuju ;)

Knížky vybírám podle recenzí, podle "dnes vrácených knih" v knihovně nebo prostě pokud uvidím zajímavý obal (ano, jsem ta blbka, co vybírá knihy i podle obalu :D)

"Můj poslední výdech" od Paula Kalanithi byla přesně knížka vybraná podle obalu. Zaujala mě a odnesla jsem si ji domů. Je to nářez. Je to prostě smutný. Příběh je skutečný, o to víc z toho mrazí. Paul je špičkový neurochirurg, který se ve svých 36 letech dozví, že je nemocný rakovinou plic. Jeden den je doktor, další den už je pacientem. Můj poslední výdech psal Paul právě když byl nemocný a sepsal veškeré svoje pocity. Možná občas bylo pár stránek, kdy jsem si říkala, že některá medicínská vysvětlení jsou zbytečná, jenže pravdou je, že pokud chtěl vysvětlit svou nemoc/léčbu, tak to prostě bylo zapotřebí (a navíc někdo tomu opravdu rozumí ;)). V polovině knihy se začne prolínat smrt s novým život, když Lucy, Paulova manželka čeká dítě po IVF, pro které se rozhodnou v podstatě hned, když zjistí, že později už to třeba není možné. U rakoviny není možné přesně říct, jak dlouho pacient ještě bude žít, proto není možné odkládat věci na potom. 
Několikrát při čtení jsem měla slzy v očích, protože jsem sama na sobě poznala, že zdraví prostě nejde koupit, i když jste ochotni za to platit. Paul si uvědomoval, že dosáhl vrcholu své kariéry, byla mu nabízena nejlepší místa, skvělé peníze, ale on chápal, že pro něj velmi brzo nastane čas, kdy bude jen tím pacientem a že pro něj je nejpřednější být u své rodiny.

Není to knížka, kterou bych měla zapotřebí číst znovu, ale pro někoho by to mohl být třeba nakopávač, že jsou situace (jako například nemoce), kdy si čas nevybírá a věk není důležitý, a to je potřeba si uvědomovat. 


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...