3x přečteno - Můj poslední výdech, Ze života blbky a Kolibřík

Mám strašně dlouhý seznam knížek, které si chci přečíst. Jakože opravdu. Jenže bych potřebovala taky strašně moc času, abych stíhala všechno, co chci. Já jsem pořád papírový čtenář. Ano, mám knížky stažené v tabletu, v telefonu a mám i papírové knížky, ty obvykle z knihovny. Pokud je knížka fakt tlustá, tak se ji snažím číst doma, protože se mi prostě nechce tu knížku tahat...nebo mám prostě tu samou knížku v papírově podobě a i staženou v telefonu, pak ji mám přečtenou mnohem rychleji, protože čtu prostě pokaždé, když mám chvilku.. a telefon mám u sebe pořád. Stejný jazyk není nutnost. Můžu mít rozečtenou papírovou knížku doma v češtině a v telefonu ji mám jenom v angličtině. Alespoň se procvičuju ;)

Knížky vybírám podle recenzí, podle "dnes vrácených knih" v knihovně nebo prostě pokud uvidím zajímavý obal (ano, jsem ta blbka, co vybírá knihy i podle obalu :D)

"Můj poslední výdech" od Paula Kalanithi byla přesně knížka vybraná podle obalu. Zaujala mě a odnesla jsem si ji domů. Je to nářez. Je to prostě smutný. Příběh je skutečný, o to víc z toho mrazí. Paul je špičkový neurochirurg, který se ve svých 36 letech dozví, že je nemocný rakovinou plic. Jeden den je doktor, další den už je pacientem. Můj poslední výdech psal Paul právě když byl nemocný a sepsal veškeré svoje pocity. Možná občas bylo pár stránek, kdy jsem si říkala, že některá medicínská vysvětlení jsou zbytečná, jenže pravdou je, že pokud chtěl vysvětlit svou nemoc/léčbu, tak to prostě bylo zapotřebí (a navíc někdo tomu opravdu rozumí ;)). V polovině knihy se začne prolínat smrt s novým život, když Lucy, Paulova manželka čeká dítě po IVF, pro které se rozhodnou v podstatě hned, když zjistí, že později už to třeba není možné. U rakoviny není možné přesně říct, jak dlouho pacient ještě bude žít, proto není možné odkládat věci na potom. 
Několikrát při čtení jsem měla slzy v očích, protože jsem sama na sobě poznala, že zdraví prostě nejde koupit, i když jste ochotni za to platit. Paul si uvědomoval, že dosáhl vrcholu své kariéry, byla mu nabízena nejlepší místa, skvělé peníze, ale on chápal, že pro něj velmi brzo nastane čas, kdy bude jen tím pacientem a že pro něj je nejpřednější být u své rodiny.

Není to knížka, kterou bych měla zapotřebí číst znovu, ale pro někoho by to mohl být třeba nakopávač, že jsou situace (jako například nemoce), kdy si čas nevybírá a věk není důležitý, a to je potřeba si uvědomovat. 



O knížce "Ze života blbky" jsem někde náhodně přečetla a rezervovala si ji v knihovně, protože k dispozici nebyla. Je od české autorky Jany Novákové (a já české autory moc nečtu), takže jsem se těšila, co to bude.
No, je to fakt ze života blbky :)) Tj. rozumějte, prostě obyčejné ženské. Protože jsme prostě blbky všechny :D A ne, nemyslím to zle, ale prostě pravdou je, že skoro nikdy nejsme spokojené, kňučíme, hrozně analyzujeme a rozebíráme detaily a tak.. ;) No kdo z vás někdy nestál u plné skříně a kňučel, že nemá co na sebe? Nebo že jste přibraly tak, že se stejně do ničeho nevejdete a život je na nic? :D Nebo proč se ten chlap na vás nepodívá a nepodívá? ;) 
Párkrát jsem se u knížky fakt zasmála, dávala jsem úryvky i na Instastories a přišla mi spousta dotazů, co to je za knížku ;)
Knížka je psána formou deníku - jeden rok života "blbky".
Popisuje přesně ty situace, do kterých se dostává hodně z nás. Jako třeba když váš přítel/manžel zmíní nějaké holčičí jméno a vy začnete dumat :D a nakonec to nafouknete do obřích rozměrů :D

Kniha se čte rychle, není to na žádné přemýšlení nebo tak ;) Prostě si ji přečtete, abyste se znovu a znovu ujistily, že všechny máme v životě blbé a blbější dny ;)

Konec se mi ale nelíbil.. asi protože jsem "blbka" a nepochopila jsem ho nebo nevím.. čekala jsem prostě něco jiného.. Nechci ale prozrazovat, jak to dopadlo, třeba si to někdo bude chtít přečíst.




Na mém seznamu se ocitnul i "Kolibřík" od Kati Hiekkapeltové. A když jsem jednou vracela knížky, tak v "dnes vrácených knihách" byla i tato novinka, tak putovala se mnou domů.
Já vím, že někteří už těch severských detektivek mají pokrk, protože je jich všude plno, ale já jich zase tolik nečtu, takže jsem to riskla.
V podstatě knížka byla zajímavá, ALE.. asi tam nebyly takové momenty, kdy jsem fakt knížku nemohla odložit a pořád si říkala, jak to asi dopadne.. Je o maďarské policistce z Jugoslávie, která jako malá imigrovala do Finska. Ve Finsku dostane na starost případ, který řeší se svým rasistickým kolegou. Řeší vraždy běžců a do toho se proplétá příběh o kurdské dívce Bihar, která je taktéž imigrantkou a má problémy s rodinou.
Až do posledních kapitol moc netušíte, proč se knížka jmenuje Kolibřík, protože se o tom nemluví a žádná spojitost se tam neobjevuje.. a když už si myslíte, že vlastně víte, tak v podvědomí musíte tušit, že to nemůže být  konec :D
Určitě jsem četla i lepší detektivky, ale takhle nebyla špatná ;) Jen si prostě myslím, že když už čtete hodně, tak vás moc věcí nepřekvapí ;)


Co jste v poslední době četli vy? Co doporučíte?

A.

Komentáře

Okomentovat